Carolina | Rok 2013 - události víc než dost- pravdivé.

Rok 2013 bohatý pro nás na události byl,

ne však v tom, co bychom potřebovali,

finančně ani láskou jsme nestrádali,

jen lepší zdraví rodiny bychom si přáli.

V srpnu to začalo, sdělila mi Klára,

že má dny, kdy jí paměť vypadává.

Na neurologii jsem jí objednala,

ať jistotu mám, že vážné to není,

EEG však špatně vyšlo, tak to je nadělení.

Doplnit hořčík máme do stravy,

do další kontroly určitě se to spraví.

5. září v podvečer telefon, Anička mi říká,

"teto, přijeď si pro Adélu, špatně se jí dýchá."

Druhý den mobil zvoní ve stejném čase,

horší to je, záchvat je tu zase,

navíc přidala se křeč v rukou, brada brní,

do auta tedy sedám a rychle jedu pro ni.

První cestu do nemocnice absolvuji,

vědět jak pokračovat to bude,

tak se tam radši nastěhujiJ.

Lékařka mi sdělila, že nic vážného to není,

asi tetanie, že polovina populace jí má,

doplnit hořčík a dýchat do sáčku nám doporučila.

7. září na balkoně sedím, v tom na Kláru na bruslích hledím,

z legrace volám, "opatrná bud´, dnes do nemocnice nejedu,"

v klidu kafe si uvařím a na sluníčku ve čtení pokračuju.

Za 10 minut telefon mi zvoní, "neboj, mami nic mi není",

ale, tatínek jde domu a je nějak křivej,

asi zlomená klíční kost, tak auto si chystej.

Vyběhnu ze dveří, naproti mu běžím,

za rameno se drží, do smíchu mu není.

"Co jsi dělal?" má otázka zní, "na skútru jsem jel a vyvrátil se s ním."

Druhá cesta do nemocnice, s úsměvem to zatím bereme,

popruhy přes záda a nemocenský lístek si domu vezeme.

Za týden v noci někdo mě opatrně budí.

Míša mě za ruku drží, hýbat se nemůže,

Adéla špatně dýchá, kdo jí rychle pomůže.

Z postele vystřelím, málem mě šlehne,

v polospánku už ale stojím vedle.

Jaký to má průběh, konečně vidím,

rada doktorky se mi vybaví,

pro sáček do kuchyně běžím,

zkoušíme zpomalit dýchání.

Za dva dny poté opět se budím,

tentokrát k ránu, fakt se nenudím.

Není to lehké pro nikoho z nás, zvládli jsme to však,

ráno jdeme k lékaři, no ještě že tak.

Tetanii nám potvrdili, léky musí brát,

věřím, že se to spraví, dále může tancovat.

3. října operace je nutná, Míša na sále leží,

klíční kost mu sešroubují, a tak nám život běží.

13. října v Blansku na soutěži tancuje Adéla,

mobil mi nebere, nemá čas, co nadělám.

Večer mi sdělí, že záchvat tam měla,

v sanitce však sama neležela.

Další den na pohotovost opět jedeme,

nevidí na oko, opuchlou tvář si vezeme.

Mezitím vším v každém měsíci,

babičku navštěvuji v nemocnici.

11. listopadu mobil mi zvoní,

třídní Adély říká, "dojeďte si za ní,"

sanitka už je na cestě, opět tetanie to je,

4 dny v nemocnici leží, tak ta si teda žije.

22. listopadu Adéla ve škole omdlela,

vtipné to už není, sanitka rychle dojela,

bouli na hlavě, límec kolem krku má,

ze školní docházky se opět ulívá.

8. prosinec na návštěvu k babi směřuju,

sotva si sednu a kafe se napiju,

telefon zvoní, tentokrát je tam Klárka,

"kopl jí kůň do hlavy", sděluje mi Natálka.

Rentgen, pak šití, 3 vnitřní 5 venkovních stehů má,

v nemocnici na pokoji č. 1zůstává.

19. prosince ve 4 ráno otevírám očička,

sděluje mi sestra, že do nebe odešla babička.

Před štědrým dnem se s ní loučíme,

všichni doufáme, že špatný rok končíme.

5. ledna bříško Adélu však bolí,

slepé střevo tentokrát jí skolí.

Po operaci 3 díry v břiše má,

nemůže tancovat, léčení potrvá.

20. ledna Adéla zub vytrhnout odchází,

Kláře opět špatně EEG vychází.

24. ledna konečně jedna pozitivní zpráva,

Sofia se narodila, bratr Jiří se otcem stává.

31. ledna bratr Jarek Tatru spravuje,

na schůdku noha mu podkluzuje,

s otřesem mozku v nemocnici leží,

a tak vtipně nám dál čas běží.

8. února v kině sedíme, bratr volá nám,

že s otřesem mozku už není sám,

moje maminka ho také má,

v autobuse upadla, sanitka jí odvezla.

27. února na magnetickou rezonanci Klára odchází,

malou cystu v hlavě lékař jí nachází.

Za rok si to zopakuje zas,

uvidíme, co ukáže nám čas.

30. března Adéla do lázní Klimkovice nastoupila,

hlavně ať jí to pomůže, moc se tam těšila.

Život nám někdy dává dost zabrat,

je jen na nás jak to budeme zvládat.

Já jsem asi skrytou kameru vyhrála,

zda to všechno zvládnu s přehledem,

pyšná jsem, že jsem to ustála,

někdy unavená, ale s úsměvem.