Děti- hodné nebo zlobivé?

Proč jsou děti jaké jsou? A jaké teda jsou? Některé hodné, jiné problémové.......ikdyž, se nedá říct problémové. Děti jsou v podstatě vizitkou rodičů.  Jsou ojedinělé případy, kdy vidíme, že se rodiče opravdu snaží a dítě je bohužel na přizabití. Ale stačí se dívat  a poslouchat. Třeba v autobuse, na ulici, v obchodě, o čem si děti povídají, co je trápí, jak se chovají k sobě i jiným. Miluju matky, které si stěžují, že si se svými ratolestmi neví rady a přitom se jim fakt nevěnují.  Dnešní děti si neumí hrát. Sedí u televize, na počítači, tabletu. Rodiče dlouho pracují, pak jsou unavení. Ale čas na věnování, by si měl najít každý.  Na to jsme si ty děti pořídili, ne? Jsem denně mezi dětmi. Někteří nadávají, co jsou to za spratci. Nikdo, už ale neví, proč je třeba ta slečna taková. Třeba žije u matky nebo otce alkoholika. Možná je hodně bitá a nikoho  nezajímá, co si  myslí, nebo co by chtěla dělat.  A ona to ve škole, ani kamarádům neřekne, protože se za to stydí. Já vždycky říkám, že každý si zaslouží druhou šanci. Já osobně pomůžu jednou a kde to je bez odezvy, tak už ne. Děti je třeba motivovat, chválit, ale přísnost musí být. Co je nenaučíme dokud jsou malé........pak to jde těžko. Nedělám unahlené závěry, odsoudit někoho je lehké, je třeba u toho taky uvažovat.

Když jsem měla dcery malé, dodržovala jsem pravidlo: řeknu jednou, řeknu podruhé, potřetí trest:-)  příklad

1. uklid´ si hračky

2. uklid´ si hračky, nebo se nebudeš dívat na pohádku

3.  a....byla bez pohádky, než se to naučila.

Mé dcery měly trošku přísnější výchovu. Ono se to vyplatí (když řeknete a trváte na svém). Dnes dítě plácne matku a ona se tomu zasměje. Já jim to vrátila a ony si to už nedovolily. Neříkám, že si neotevřou na mě pusu, ale pořád jsem matka....vždycky jsem jim říkala, že úcta k rodičům, učitelům a hlavně starším bude, at´ si nadávají v duchu. Někdy se ale bránit musí.....to je podle toho včem. Mám doma 18-ti  a 13-tiletou slečnu a jsem za ně vděčná. Učím je samostatnosti a hlavně zodpovědnosti.

Má oblíbená věta zní: "Děkovné dopisy v den svatby", to za všechno, co jsem je naučila a za moji péči.

Takže matky i otcové, přeji pevné nervy a myslete na to, že ty naše děti, jsou naše budoucnost a jsou to nejlepší, co nás na tomto světě potkalo :-) Nebo ne?