výlet do zoo

Výlet do zoo Lešná jsme si naplánovali,

tatínek narozeniny měl, jako oslavu jsme to pojali.

Řídit nemusím, otec mě ušetřil, za volant sedá on,

čtyři auta, v devět v klidu vyjíždíme, žádný shon.

Už jsme na místě, auta na parkoviště zajíždějí,

chybí jen švagrovo, přijíždí nejpozději.

Poslední dva metry na zaparkování mají,

první průšvih, asi odešla spojka, je to v háji.

Všichni rychle uvažují, jak to vyřešit,

on už telefonuje, zkouší odtah zajistit.

Slunce svítí, nejtepleji však není,

při krmeni vnučku koza potrká, to je nadělení.

Mezitím už odtahovka auto odvezla,

sestra se synem se zpět s námi svezla.

Je tedy čas na zpáteční cestu se dát,

kočka nám vběhla pod auto, to nemělo se stát.

A co dalšího se nám přihodilo,

to švagrovi se vůbec nelíbilo.

Volá sestře, že před domem rodičů sedí a čeká,

klíče od něj v druhém autě jsou, ať spěchá.

Pro své auto nemá se, jak dostat,

a nesehnal nikoho, koho by mohl poslat.

Moje dcera dobrý skutek udělat chtěla,

kdyby tušila, co stane se, tak to nedělá.

Sestra špatné klíče od auta jí dala,

do teď nechápeme, jak nastartovala.

K domu švagra se blížíme, padesát metrů zbývá,

další průšvih na světě, vyskytla se chyba.

Auto chcípne, dcera mi volá, že asi hoří,

nakládám švagra, nedivím se, že zuří.

Teď zase potřebujeme ty správné klíče, ty u sestry jsou,

voláme tedy druhé dceři, ať je rychle dovezou.

V podstatě ho chápu, dnes má blbý den,

v jeden den přijít o obě auta, to je snad špatný sen.

Ten smrad, co se line, se fakt popsat nedá,

pro tohle se správné slovo špatně hledá.

Klíče jsou tu, auto tlačíme před bránu,

tenhle sobotní den, je fakt na ránu.

Odjíždím domů, zajímavý den jsme měli,

tohle bychom snad ani nevymysleli.

Sourozenci, co nemohli do zoo s námi,

přišli o zajímavý den k pousmání.

V podstatě to malé věci jsou, to se říká,

život je plný překvapení, je třeba si zvykat.