Carolina | Dovolená 2016

V roce 2016 rovným dílem dovolenou si dělíme,

týden v Česku a týden u moře s kamarády strávíme.

Ještě, že Slevomaty jsou, 3x2 noci následujou.

První Adršpachy, hotel Praha uprostřed je náměstí,

ubytování hezké, hned na začátku máme štěstí.

Výlet do skal, 6 km pěšky do vedlejších Teplic jsme došli,

zpátky k autu vlakem jedeme, už dost jsme se prošli.

Za 50 korun na osobu na loďce se svezeme,

převozník nás dobře baví, všichni se smějeme.

Konečně teplá večeře, po ní neomezeně zmrzlina,

zítra 100 km přejíždíme, zatím hezky to začíná.

Na druhé místo se blížíme, počasí je hezké,

Rokytnice nad Jizerou, krásná chata v lese.

Jako bonus si každý chytit rybu můžeme,

číšník s úsměvem slíbil, "my Vám ji upečeme".

Hoši pruty nahodí, hodina pryč, bohužel se nedaří,

jejda, pršet začíná, balíme to, jídlo se nevaří.

Návštěva skláren v Harrachově, dárečky to jistí,

večeře, pobyt pomalu končí, další odjezd se blíží.

V ceně ještě vířivka, když vodu vidím, odmítám,

jen odvážlivci Michal s Šimonem si to užívá.

Třetí místo, 280 km dalšího cestování,

město Prachatice, slunce, hezké ubytování.

Jízdu na čtyřkolce naše ratolesti absolvují,

potetovaný hošík trpělivě u nich stojí.

Večer v obleku ho vidíme, změna je razantní,

jídlo nám nosí, my chválíme, vše je perfektní.

Výlet do Českého Krumlova následuje,

hodně cizinců, prší, Karla pláštěnku kupuje.

A už se zase balíme, nákup jídla v Kauflandu to jistí,

čtvrtý pobyt se blíží, jak dopadneme? To brzy se zjistí.

Poprvé do Chorvatska bez rezervace jedeme,

obavy máme, zda vůbec ubytování najdeme.

Do města Crikvenice konečně jsme dorazili,

všude moc lidí, raději kousek jsme popojeli.

Hned vedle Selce, zde vypadá to klidněji,

Míša vysedá, s Kamilem domluvit se jde raději.

Dlouho to netrvalo, pán na skútru u nás zastavuje,

"už nic nehledejte," s úsměvem nám sděluje.

Míříme za ním, na našem domě je znak jin a jang,

Markéta bydlí přes cestu, kousek to mají k nám.

Panák na přivítanou, Miro nás k pití pobízí,

hned se nám věnuje, zajímavý výlet nabízí.

Malá loďka, deset lidí nasedá, v jedenáct hodin nás vlny houpou,

no krásně to začalo, bohužel špatnou domluvou.

Místo je hezké, soukromá pláž, z obou stran nudisti,

dostáváme jeden slunečník a větu, "dojedu pro vás ve čtyři".

Už ve tři odpoledne bychom domů jeli, dost toho máme,

ale, není jak odejít, takže smůla, trpělivě čekáme.

Otvor ve skále Blablovi ke schování využili,

my tři se pod deštníkem na sebe tlačili.

Konečně čtyři hodiny Mirka vyhlížíme, stále nikdo na obzoru,

pomalu se balíme, nachystaní jsme v pozoru.

Půl páté se pomalu blíží, pak pět a stále nic,

holky loďku vyhlížejí, nervózní jsem stále víc.

Na hodinkách půl šesté vidíme, tak trošku už zuříme.

Konečně se Miro blíží, usmívá se jak má ve zvyku,

po šesti a půl hodinách zahnal naše zoufalství a paniku.

Zítra další výlet, ostrov Krk, místo Soline,

bahníčko tam prý je zázračně léčivé.

Míšovi ráno není dobře, říká, že jet nemůže,

Kamil ho léčí pivíčkem, to prý mu pomůže.

Škoda, že na fotkách ten smrádeček cítit nejde,

já raději jen fotila, kdo ví, co z toho vzejde.

Druhý den Míša je zdráv, Kamil s angínou leží,

už jen dva dny a tak nám ta dovolená běží.

Začínáme balit, 900 km cesty před námi,

na vnučku se těšíme, už ať je to za námi.

Dovolená krásná byla, všichni jsme si to užili,

vyzkoušeli jsme něco jiného a hlavně přežili.  J