Křest mé knihy.

Má sestra na svou přednášku mě pozvala,

v neděli to mělo být a já moc nechtěla,

u nás o víkendu se totiž dlouho spí,

trvala na tom, že důležité to je pro ni.

10.5. dopoledne si pro mě tedy přijela,

kamarádkám prý můj pohádkový příběh slíbila,

tak v autě na mě zvyšuje hlas:

Vzala si je? Tak kde je máš?

Ještě do Tesca prý zajet chce,

koupit dárek paní Lucince.

U cukrárny Kaf Kaffe jízdu končíme,

jaktože Míšové auto tu vidíme?

Mě pomalu dochází co se děje,

sestra jen řekne: nadechni se a jdeme.

Dovnitř tedy vcházíme, šok parádní,

páni, tolik lidí, rodina i dobří známí.

Do rukou mi sestra knihu podá,

vůbec se semnou nepárá,

na místo vedle sebe mě dá,

tak to je fakt paráda.

V proslovu práskne ty tři, co to vymyslely,

pak prstem na Ivetu a Evu ukáže,

Katka nemohla, tak ji omluvily,

ta prý se až ve čtvrtek ukáže.

Něco málo ke knize tedy řeknu,

Adéla ji šampaňským polévá,

ruce se mi klepou, mám trému,

nejvíc se baví Eva a Iveta.

Byli tam všichni, které mám moc ráda,

dcery s manželem a kamarádi,

mít je v jedné místnosti to je paráda,

to se asi málokomu v životě podaří.

Pak postupně z nich celý plán leze,

pod kontrolou jsem byla víc než dost,

do facebooku i e-mailu mi Klára vleze,

ať se neprokecne plánovaná událost.

Sestra se vším zařizováním měla hodně práce,

svolat známe, raut, přivézt mě a to bez legrace.

Jídlo skvostné, děkuji paní Ivaně,

květiny, dárky a od Adély dort,

ve zkratce jsem to napsat chtěla,

no uznejte sami, že nejde to.

Děkuji všem za překvápko parádní,

neuvěřitelný zážitek to pro mě byl,

přeji tedy všem čtenářům,

aby si jim můj příběh líbil.

Eviku, tak konečně to hotové mám,

na pisací stránky si to tedy dám.